Naší první islandskou zastávkou byl kostelíček na břehu jezera Úlfljótsvatn. Zatímco většina “účastníků zájezdu” vyrazila ke kostelíčku, začal jsem se šplhat po stráni co nejvýše, abych mohl kostelíček zasadit do místní krajiny. Každým krokem jsem se bořil do hlubokého sněhu a silný vítr nemilosrdně hnal ledový vzduch krajinou. O slovo se začalo také hlásit svítání. Po pár minutách zápasení se sněhem jsem vyšel na skalnatý převis. Temně modrá krajina začala nad východním obzorem kouzlit různobarevná představení. Ve skrytu duše jsem si říkal, že máme fakt z pekla štěstí. Sice fučelo jako o závod, ale v mracích se udělala díra přesně nad východním obzorem. Island nám hned na uvítání připravil úžasnou barevnou show.