Chalupská slať

Jsou místa, kam se vždy rád vracím. Chalupská slať na Šumavě patří určitě mezi ně. Už ani nevím, kolikrát jsem ještě za tmy vstával a vyjížděl k Borové Ladě, abych pak při světle čelovky kráčel po dřevěném chodníčku ke slati. Vždy to ale za to vstávání stálo. A sem tam, když se všechno pěkně sešlo, vznikla i pěkná fotka. Jako třeba fotografie Chalupská slať z roku 2011.

Při letošním návratu na Šumavu jsem opět neodolal. Už sobotní ráno se docela vydařilo. To nedělní bylo ale výrazně dobrodružnější. Předpověď slibovala dynamické počasí, takže jsem mohl čekat ledacos. Na slať jsem dorazil ještě za svitu posledních hvězd. Nachystal jsem si expozici a s hrnkem čaje v ruce jsem si užíval tu hustou mlhu, tu drobnou spršku či rychle letící nízké mraky. S postupným svítáním se plošinka zaplnila stativy, až nás tam bylo asi 15. Začal jsem si připadat jak na Mariíně vyhlídce v Českém Švýcarsku :-) No a protože jsem vše fotil na dlouhý čas, abych do snímku dostal nějaký ten pohyb, musel jsem hlídat nejen kompozici, světlo, mraky a mlhu, ale také pohyb ostatních fotografů, protože občas se s námi plošina pohupovala jako loďka na vlnách.

Po jedné expozici jsem věděl, že svůj dnešní záběr Chalupské slati mám. Doufám, že se zadařilo i ostatním fotografům, co jich tam dneska jen bylo. Podmínky na to byly :-)