Nevím, jestli znáte ten pocit, když se na něco díváte, ale někde uvnitř cítíte, jak vám něco našeptává - otoč se. Podobný stav jsem zažil letos na Šumavě, když jsem stál u louky s nádherným výhledem, ale něco mi říkalo, abych si to sice cvaknul, ale hlavně se vrátil na cestu, odkud jsem přišel. Poslechl jsem... Uzounká asfaltka byla schovaná mezi stromy, jejichž větve se nakláněly pod náporem větru sem a tam. Spadané listí ze země občas nadzvedl větrný vír a během chvilky tak změnil podobu tohoto úžasného zákoutí na Šumavě.