Maják ve sněhové bouři

Při pohledu na aktuální počasí se skoro nechce věřit, že ještě před pár dny bylo všechno jinak...

Díval jsem se na Vysočině z pohodlí vyhřátého pokoje ven a přes hradbu sněhu snášejícího se k zemi nebylo daleko vidět. Vítr honil velké vločky tu jedním a hned zase jiným směrem. Krajina byla jako zbavená barev.

Dlouho jsem zvažoval, jestli mám do tohoto počasí vůbec vyrazit. Nakonec jsem neodolal. Měl jsem v okolí vyhlédnuté dva osamocené stromy a řekl jsem si, že toto počasí je vlastně úplně ideální.

Při cestě za prvním motivem jsem neustále periferně sledoval i tento. Věděl jsem, že se k němu musím vrátit. V hlavě se mi začala rodit myšlenka, jak by měla fotka vypadat.

Snažil jsem se najít ideální kompozici, ale nakonec jsem musel udělat trochu kompromis, protože jsem chtěl mít správně poskládané tmavé lesy v pozadí, osamocený strom i pole. Pak již stačilo počkat si na vhodný vítr, který požene sníh správným směrem. Chtěl jsem, aby letěl snímkem jedním směrem a měl vhodnou délku, což by vytvořilo skoro až malířský efekt. Expoziční čas se zastavil na délce 1/20 sekundy. Věděl jsem, že to mám. Udělal jsem tři expozice a pomalu vyrazil zpět do tepla.