„Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, a dost možná ještě dál, je rybníček Brčálník…“ Tato nezapomenutelná slova, která uváděla všechna dobrodružství Rákosníčka, se mi honila hlavou, když jsem v husté mlze scházel ze Studence k autu. Mlha byla opravdu hustá tak, že by se dala krájet. Vrátil jsem se tedy po pár letech k mému oblíbenému stromu, který roste opuštěný na louce pod Studencem.