Konec září byl na Šumavě velmi příjemný. Sluneční paprsky měly ještě dost síly, aby krajinu pořádně prohřály. Po obloze se honily cirry. Trávou a listím na stromech šuměl vítr. Stál jsem na louce u Horské Kvildy a sledoval tuto alej. Počkal jsem si, až se nad ní dostane ta správná oblačnost a do trávy v popředí se opře vítr.