Pozdní podzimní počasí se mnou hrálo v Krušných horách zajímavou světelnou ruletu. Sledoval jsem, jak se Bořeň, nepřehlédnutelná a nezaměnitelná silueta Českého středohoří, postupně vynořuje a zase zahaluje v cárech ranních mlh a nízké oblačnosti. Do toho všeho se začalo nesměle hlásit i ranní slunce, které v nízké oblačnosti kouzlilo úžasné barevné kombinace. Počkal jsem si, až se Bořeň opět vymaní ze sevření mlh a s pomocí tmavého šedého filtru jsem využil dlouhou expozici ke zvýraznění barevné nálady onoho krušnohorského rána.