Od mého seznámení se s Fujinkou - viz. článek Fuji X100S - skoro geniální foťák - dostávám pravidelně otázku se společným jmenovatelem - čím vyvolávám RAW soubory s daty z jejich X-Trans čipů.
No a já pravidelně odpovídám, že ani s používáním Fujinek jsem nemusel měnit svůj základní nástroj v digitální fotokomoře, kterým je program Capture One od společnosti Phase One. I přes své vrtochy je to program, který ke své plné spokojenosti používám dlouhá léta. Mám na něm rád dokonalost výstupu a přímočarost, která mi umožní rychle se dostat k očekávanému výsledku a zároveň dostatečně silné zázemí různých “šoupátek”, pokud si chci s fotkou do nekonečna hrát a ladit a ladit…
Příchod Fuji X-Trans senzorů zamotal na začátku většině producentů RAW konvertorů hlavu, protože jedna z jeho odlišností je jiná struktura Bayerovy masky (což je technická finta, jak z monochromatických snímacích čipů vydolovat barvu - více o ní třeba na Wikipedii), která dle Fuji vychází ze zkušeností získaných historicky při výrobě klasických materiálů. Více o odlišnostech X-Trans senzorů u Fuji EU.
Jak jsem zmínil v úvodu, dlouhá léta používám program Capture One. Za ta léta jsem se naučil udělat v tomto programu 99% potřebných úprav. Když jsem koukal na první RAW z Fujinky, nebyl jsem s výslekem moc spokojený. Přišel mi takový hrozně uhlazený a bez očekávaného množství detailů vzhledem k tomu, co jsem mohl vidět na JPG souborech přímo z foťáku, nebo co bych čekal od čipu, který nemá low-pass filtr.
Po chvilce laborování jsem přišel na to, že hlavní zakopaný pes kombinace Fuji x Capture One je v záložce redukce šumu. Těžko říci z jakého důvodu, ale Capture One i při velmi nízkém ISO nasazuje na Fujinky ve standardní volbě docela silnou redukci šumu. To má pak jednoduchý důsledek v tom, že hodně jemných detailů je zbytečně vyhlazeno nebo tak nějak rozpliznuto. U určitých motivů to vyvolává až skoro takové fraktálové zobrazení.
Podívejte se na ukázku srovnání výchozího a optimalizovaného nastavení Capture One v porovnání s prosazovaným etalonem kvality zpracování Fuji RAWu - programem Iridient Developer.
Velmi rychle jsem přišel na to, že změnou kombinace “šoupátek” Luminance a Details v záložce Noise Reduction z 50:50 na 25:75 nebo dokonce 0:100 se nechá dosáhnout velmi pěkné likvidace rozplizlosti a vytažení maximálního množství detailů.
Abych nemusel u každé fotografie toto nastavení měnit, využívám možnosti automatické aplikace mého nastavení při příštím importu fotografii z daného fotoaparátu. K tomu slouží volba “Save as Defaults…”.
Z hlediska doostření nesahám do výchozího nastavení.
Pozor na automatické korekce zkreslení
Další volbou, která může mít vliv na výsledný obrázek je, kupodivu, použitý objektiv. Což je celkem jasné, ale do hry vstupuje nejen optické sklo ale i nuly a jedničky, které říkají, jak moc se mají v programech, které to podporují, korigovat případné vady objektivu. Jsou totiž přeborníci, jako je například Fujinon XF18mm F/2 R, který má docela velké zkreslení, ale v programech to maskuje automatickou korekcí. Což je sice fajn, ale pokud už je to zkreslení velké, tak v rozích dochází po automatické korekci ke zhoršení kresby. Je tedy dobré si ověřit, co všechno vlastně program automaticky koriguje a jak to vypadá bez toho.
K tomu slouží záložka (). Místo firemního profilu je možné použít generický, který zobrazí fotografii bez korekce vad objektivu. Doporučuji zapnout i zobrazení oříznutých částí. Možná vás překvapí, jak moc musí program obrázek korigovat.
No, jak vidíte, není to žádná věda. Pomocí jednoduché korekce výchozího nastavení je možné se dobrat kvalitního výstupu, který je hodný možnostem X-Trans senzoru.
Michal H.
Petr Pazour