Asi většina lidí, co mě zná, ví, že nejsem žádná velká ryba. Když se ponořím do kapaliny, která je uschována v rozměru větším než vana, jsem z toho vždy nesvůj. Přesto jsem se rozhodl, že bych měl využít to štěstí, že můžu občas vypadnout do vzdálených končin naší planety a sledovat okem hledáčku dění nejen na pevné zemi, ale trochu nakouknout i pod hladinu kouzelných lagun atolů Polynésie.
Při první návštěvě v Polynésii jsem dění pod hladinou sledoval z bezpečné vzdálenosti souše nebo paluby člunu. Sice se mi při tom povedlo utopit foťák, ale jen díky tomu jsem měl možnost poznat a zamilovat si foťák, který mne od té doby doprovází na všech cestách na souši, ve vzduchu i pod vodou - Fuji X100S. Fujinka, jak jí důvěrně říkám, je již z digitálního pohledu dáma v letech, ale přesto to byla jasná volba, když jsem se rozhodoval, s čím půjdu pod vodu.
První nesmělé krůčky pod vodou jsem podnikl před dvěma lety. Pořídil jsem si pouzdro Aquapac AQUA-451. Nechtěl jsem investovat moc, když jsem nevěděl, jestli mne to bude bavit a jestli se třeba neutopím :-) Přeci jen vana je vana. Jenže už jen šnorchlování po laguně s foťákem v ruce mne chytlo. Najednou jsem byl ve světě, kde platí trochu jiná pravidla a musím se toho hodně naučit.
Pouzdro Aquapac AQUA-451 se docela osvědčilo. Po prvních opatrných pokusech jsem v něj měl plnou důvěru a bez obav se pouštěl pod hladinu. Trochu jsem bojoval s tím, že jsem se musel soustředit na správné držení přední části, aby byla co nejblíže objektivu a hlavně v rovině. Jak jsem na to zapomněl, tak jsem měl na fotkách různé odlesky a světelné skvrny. To se mi samozřejmě často stávalo, když jsem se pod vodou setkal s něčím novým, třeba žralokem, a pak jsem měl zkažený záběr. Velký pozor jsem musel dávat i při vkládání foťáku do pouzdra, protože otvor nebyl velký a při trochu větší síle se mohl poškodit.
S touto zkušeností jsem se rozhodl, že pro příští návrat si pořídím pořádné pouzdro. Zjistil jsem ale, že pro Fuji fotoaparáty moc nabídek zatím není. Nakonec jsem se rozhodl pro značku CamDive, která nabízela slušné pouzdro pro X100S za dobrou cenu. Po prostudování všech možných článků o podvodní fotografii jsem si koupil kit CamDive pro X100S, kde bylo pouzdro, širokoúhlá předsádka, červený filtr a přídavný držák. Celé to u hongkongské firmy Meikon vyšlo na necelých 10 tisíc Kč.
Širokoúhlou předsádku jsem si koupil z toho důvodu, že když se s foťákem ocitnete pod vodou, máte o třetinu delší ohnisko. Což sice může znít dobře, ale pod vodou platí pravidlo, že pro dobrou fotku je třeba se dostat co nejblíže k objektu, protože se tím alespoň trochu eliminuje vliv vody, která je neustále v pohybu. V podstatě je to něco podobného, jako když by se na souši fotilo přes tetelící se vzduch.
Širokoúhlá předsádka byla tzv. “mokrá”. Musel jsem si několikrát číst návod, protože se mi nechtělo věřit tomu, co jsem četl. Ale celé to funguje tak, že tato předsádka se nasazuje až ve vodě a to tak, že se musí prostor mezi čočkou předsádky a tělem pouzdra zcela vyplnit vodou. Je tedy dobré si dát pozor, aby v prostoru neplaval bordel, bublinky a tak. S tím naštěstí v křišťálových vodách lagun Polynésie nebyl problém.
Červený filtr je důležitý pomocník z toho důvodu, že voda se chová jako silný modrozelený filtr a s narůstající hloubkou velmi rychle mizí teplé odstíny barev. První na řadě je červená, která zmizí už v hloubce kolem 3 až 5 metrů. Následují ji oranžové a žluté odstíny, až nakonec zůstane modrá, která mizí s tím, jak mizí poslední záblesky světla. Červený filtr alespoň částečně pomáhá vracet teplé odstíny do záběru.
Pomocný držák byla skvělá volba. Přimontuje se přes dva šrouby na spodní část pouzdra a má polstrované držení, které umožňuje výrazně klidnější držení fotoaparátu pod vodou. Nastavil jsem si to tak, že jsem si ho dal na levačku a pravou rukou jsem se mohl soustředit na ovládání fotoaparátu. Je to celé taková stavebnice, takže na tento držák je možné připojovat i externí blesky nebo světla.
I v celé této sestavě je super, že pouzdro plave, takže když ho pustíte, vyplave na hladinu, kde se v klidu pohupuje. Samozřejmostí je poutko se šňůrkou, kterou si můžete navléknout na ruku a i když pouzdro pustíte, tak nikam neodplave a drží se vás jako štěně.
Pouzdro působí opravdu mohutně. Když se vedle něj postaví Fujinka, tak vypadá opravdu mrňavě. K dispozici jsem měl ovládání všech tlačítek, až na tři výjimky.
Tou první je nastavení režimu autofokusu, které je na levé boční straně. Je tedy nutné zvolit si kontinuální nebo single režim před vložením těla do pouzdra. Manuální autofokus není možný, protože to souvisí s druhou výjimkou a tou je nemožnost ovládat kroužek manuálního ostření. Posledním omezením je nemožnost ovládat nastavení clony přes manuální kroužek na objektivu. Z toho všeho plyne, že před vložením těla do pouzdra je třeba se rozhodnout pro režim autofokusu a pevně nastavenou clonu. Vše ostatní mohu ovládat přes tlačítka na pouzdře.
Spolu s tělem je pak dobré do pouzdra umístit i několik pytlíků silikagelů, které se docela spolehlivě postarají o to, aby se vlivem změny teplot uvnitř nesrážela vlhkost, což může vést až k zamlžení přední čočky a je po focení. Toto jsem hodně podcenil a měl jsem s sebou jen jeden pytlíček silikonových kuliček a i přes jejich intenzivní vysoušení se mi občas pod vodou pouzdro zamlžilo a vždy mne to pak mrzelo.
Pouzdro obsahuje i systém varování před proniknutou vlhkostí - vodou. Na jeho spodní stěně je čidlo, které je spojené se silně svítící červenou diodou, která se rozsvítí a zároveň se ozve pronikavé pípání. Naštěstí jsem to nikdy neviděl :-)
Tlačítka na ovládání foťáku pod vodou jsou pěkně mohutná a musím pochválit, že pod vodou se dá foťák pomocí nich velmi slušně ovládat. V čisté vodě Polynésie se zářivým sluncem nad sebou je tak jediným problém čitelnost displeje. Zkrátka pokud se šnorchluje na mělké vodě, tak je okolo takový jas, že pokud mám foťák dále od oka, není na něm z dálky nic vidět a musí se fotit tak trochu naslepo. Zkoušel jsem přepnout displej do Sunlight módu, zvednout jas, ale marně. Jak se trochu přizatáhlo nebo jsem se dostal na hlubší vodu, bylo rázem po problému a displej byl bez problému použitelný pro kompozici snímku. Faktem je, že s trochou cviku se dalo fotit i na slepo. Stejně tak byla super i odezva foťáku, když ostří. Je to takové jemné lupnutí, když Fujinka zaostří, což se kupodivu přeneslo i na pouzdro, takže bylo krásně cítí, jestli foťák zaostřil nebo ne.
Než jsem tedy vložil foťák do pouzdra provedl jsem základní nastavení. Clonu jsem nastavil na 8, autofokus přepnul do režimu Single, nastavil ISO 200, formát RAW a když už tam ta volba je, tak vyvážení bílé na podvodní. Je to spíš jen pro ten pohled na displej, na RAW to nemá vliv. Ostřící bod jsem měl roztažený na maximální velikost a umístěný byl na střed. Automatické vypínaní jsem posunul na 5 minut a High Performance na ON. Ono je to pod vodou někdy fofr a na začátku se mi párkrát stalo, že jsem pod vodou musel nejprve probudit spící foťák a než se probral a zaostřil bylo třeba nějaké nečekané fotogenické setkání s rybkou fuč. Vzhledem k nastavení a obecné žravosti Fujinky jsem vždy vkládal čerstvě nabitou baterii.
S takto nastaveným a vloženým foťákem jsem naposledy překontroloval čistotu na obou styčných stranách pouzdra, zaklapl jej a zajistil. No a pak už stačilo jen hupsnout do vody.
Když jsem fotil se širokoúhlou předsádkou, tak jsem vždy chvilku počkal, aby kolem mne nebyla moc rozkarbovaná voda, a až potom jsem pořádně několikrát vypláchl volné prostory pod vypouklou čočkou předsádky a většinou oklepal bublinky vzduchu na přední stěně krycího skla pouzdra. Pak už jen stačilo obě části pod vodou spojit a zkontrolovat, že nikde uvnitř neplavou bubliny či jiné nečistoty a z pouzdra nikde nic neuchází.
Když to bylo ok, tak jsem se položil na hladinu lagun a proplouval jsem nad dnem prázdným i plným života. Někdy stačilo natáhnou ruku a nabrat si písek ze dna do ruky, jindy se pode mnou zvolna či prudce otevíraly temně modré hlubiny. Nejsem žádný super plavec, tak jsem se v tom, pro mne zvláštním, vodním světě pohyboval s velkou úctou a někdy možná větší bázní než bylo zrovna třeba, ale vždycky to byl zážitek.
Asi nejsilnější jsem zažil na atolu Fakarava, kde jsme si zaplatili výlet k jednomu z průlivů. Ve vodě u břehu kolem nás plavali žraloci, nebo třeba mohutný Napoleon, ale jak jsme pomalu vyplavávali dále, voda se v dáli začala modrat. A najednou jsme byli na hraně rífu, plného korálů, ryb a rybek všech druhů, který padal do nekonečných hloubek, kde byla matně vidět kroužící hejna velkých žraloků. Běhal mi z toho mráz po zádech. Pak nás čapl proud a rázem jsem měl pocit, že letím. Pohupoval jsem se ve vodě a bez jediného pohybu se nechal nad tou nádherou unášet. Kdo z vás má létací sny a zná ten pocit, když se odrazí a jen letí, tak to bylo velmi podobné. Jen člověk nesmí zapomenout z toho proudu včas vyplavat. Je totiž neuvěřitelné, jako má sílu i rychlost a není dobré to podceňovat.
Když jsem měl nafoceno a šel z vody, vždy jsem důkladně osprchoval a omyl pouzdro, předsádku i držák sladkou vodou a pomocí papírových ubrousků důkladně celé vysušil. Až potom jsem vyjmul Fujinku a nechal pouzdro na vzduchu doschnout a pořádně vyvětrat. Stejně tak jsem dal hned na slunce sušit i ty silikonové kuličky.
Fotky jsem naimportoval do Capture One a tady začalo nové dobrodružství. Naučit se alespoň v základu zpracovávat podvodní fotografie.
Popravdě vůbec netuším, jak vypadají syrové záběry profíků, nebo z pořádného podvodního vybavení, ale s Fujinku jsou to takové zelenomodré záběry bez kontrastu :) Rozhodně se necítím povolaný dávat nějaké rady, jak na zpracování podvodních záběrů, takže následující text berte pouze jako zkušenosti úplného podvodního začátečníka.
Prvním krokem při úpravě je srovnat vyvážení bílé. Je to občas docela peklíčko a jak jsem nikdy nepoužíval kalibrační tabulky, tak v tomto případě chápu, že mohou prvotní vyvážení dost zjednodušit. Já popadnu kapátko vyvážení a hledám na fotce místo, které mi přinese barevnou kombinaci alespoň v základu připomínající nějaké základní barvy nebo můj pocit z daného místa. Často se dostávám až na samé hrany možností Capture One, když mi to ukazuje 14000 kelvinů a nádech za hranou rafičky. Je zajímavé, že i když v kolonce Nádech je možné ručně zadat hodnotu maximálně +-50, tak kapátko je schopno dodat i hodnoty 80.
Jak mám trochu srovnané barvy, pokračuji v úpravě expozice. Cílem je do fotky dodat trochu kontrastu. CaptureOne má v posledních několika verzích docela funkční základní posuvník kontrastu, takže ne vždy musím sahat do křivek. Přidávání kontrastu může vést dříve či později ke ztrátě kresby ve světlech, což někdy může být na některých částech motivu rušící, tak ještě různě laboruji s posuvníkem Highlight a kresbu tam zase vracím.
Hodně opatrně se musí s posuvníkem Clarity, který dělá skvělou práci v krajině, ale pod vodou spíše způsobuje zvýrazňování vad způsobených nečistotou ve vodě.
Naopak skvěle se mi osvědčil posuvník Structure, který pomáhá při citlivé práci vracet ostrost a detaily do snímků. Stejně tak se mi osvědčila změna redukce šumu, která ve standardním nastavení X-Trans senzorům dost nesvědčí. U většiny záběrů používám Luminance mezi 20 -30 a Details 65 - 80. Ostatně o tomto postupu se zmiňuji ve svém článku Jak vyladit Capture One na Fujinky.
Po těchto úpravách by už měla fotka jakž takž vypadat. Teď se vrhnu na barvy. S plošným zvyšováním saturace se snažím být opatrný a spíše pracuji se záložkou Color Editor, kde si vyberu příslušnou barvu a tam upravuji její jas, saturaci i lehkou změnu odstínu.
No, ve většině případů mám fotku, se kterou jsem již spokojený. U některých záběrů, ještě využiji docela zajímavou funkci Haze Removal v editoru Affinity Photo, která umí také pěkně vracet kontrast.
A to je vše.
V podvodní fotografii jsem na úplném začátku. Čeká mne ještě hodně učení. Berte tento článek, jako poznámky začátečníka, který opustil bezpečí vany a zkusil se s malým foťáčkem ponořit pod hladinu. Třeba to někoho inspiruje a také se zkusí podívat na ten nádherný svět pod hladinou hledáčkem svého fotoaparátu.
Rád bych zde na závěr zmínil mého kamaráda Bohdana Němce, který je pod vodou jako doma a moc mi pomohl radou i povzbuzením. Podívejte se na jeho fotografie v galerii Pod vodou.
A ještě pár zajímavých odkazů:
Anderle Ivan