Když jsem před dvěma lety končil článek o Fuji X100S, napsal jsem, že pokud mi u Fujinky něco chybí, pak je to intervalometr, který by výrazně rozšířil její možnosti v astrofotografii nebo timelapse videích. Se stejným problémem jsem se potýkal i u Fuji X-Pro1. Celé se to ještě komplikovalo tím, že oba foťáky nemají možnost použití chytré kabelové spouště, která by v pravidelných intervalech spouštěla závěrku.
Před časem jsem ale narazil na zajímavý tip, který byl geniálně jednoduchý. Rozhodl jsem se ho otestovat.
Celý trik spočívá v tom, že se využije funkce sériového snímání. Pokud je ve fotoaparátu dostatečně rychlá karta a používají se delší časy, tak je možné pořizovat série fotografií omezené pouze kapacitou karty nebo baterie. Jednoduché a kupodivu i funkční.
Při první příležitosti vzniklo toto krátké testovací video.
Jak vzniklo?
- fotoaparát jsem nastavil do režimu sériového snímání
- připravil si klasickou drátěnou spoušť
- přes live view manuálně zaostřil na hvězdy
- udělal jsem dva temné snímky
- stiskl a zaaretoval drátěnou spoušť
- Fujinka začala poslušně vytvářet “nekonečnou” sérii 30ti sekundových snímků
- odhadl jsem čas, nastavil si budíka a šel spát
- po třech hodinách, kdy jsem se vrátil, Fujinka stále vesele exponovala
- nakonec zvládla 402 expozic v režimu RAW+JPG, než jí došla baterie
Ráno jsem vše stáhl do počítače. Vzal originální JPG a pomocí programu Sequence vytvořil toto video.
Ze stejné série je možné udělat i fotografie hvězdných drah. K tomu používám skvělý program StarStaX.
No a to je celé. Tento jednoduchý trik skvěle rozšiřuje využitelnost starších Fujinek. Není to možné použít za každé situace, ale tam, kde je možné použít delší expozice to alespoň částečně nahradí chybějící intervalometr nebo externí chytrou kabelovou spoušť.
Marek
Petr Gašparík
Petr Pazour
Robert Uharček
Petr Pazour