Píše se rok 2009. Kodak, oběť svého nápadu, je válcován digitální fotografií a bojuje o přežití. Nezbývá mu nic jiného než řezat. Ukončuje tedy mimo jiné výrobu a podporu svého legendárního diapozitivního filmu Kodachrome. Filmu, který v různých podobách vyrábí od roku 1935. Filmu, na který zaznamenávalo své velké či malé příběhy několik generací. Filmu, kterému neméně slavný Paul Simon věnoval stejnojmennou píseň.
Kodachrome se vyvolává velmi komplikovaným procesem s označením K-14 a spolu s ukončením filmu postupně ubývá míst, kde je možné si tento film nechat vyvolat. Až zůstane jen jedna jediná laboratoř v americkém Kansasu. Ale ani ta nevydrží dlouho. A tak o rok později oznamuje Dwayne’s Photo, že ukončuje vyvolávání tohoto filmu.
To je ve zkratce popis výchozí situace pro zasazení příběhu filmu Kodachrome od režiséra Marka Raso, v hlavní roli s Edem Harrisem, Jasonem Sudeikisem a Elizabeth Olsen.
Ed Harris hraje slavného fotografa Benjamina Rydera, který je vážně nemocný a umírá. Má ale stále poslední čtyři roličky filmu Kodachrome, na kterých má své životní záběry. Rozhodne se, že je musí stůj co stůj doručit do Dwayne’s Photo dříve, než je přestanou vyvolávat. Tuto cestu chce absolvovat se svým synem Mattem Ryderem, kterého hraje Jason Sudeikis. Jak už by i méně zdatný scénárista amatér odhadl, nemají tihle dva spolu zrovna ideální vztahy. A aby bylo na co koukat, má nemocný Benjamin pohlednou zdravotní asistentku Zoe, kterou hraje Elizabeth Olsen. Tito tři se tedy jednoho dne trochu neochotně sejdou v červeno-oranžovém kabrioletu a vyrazí na dlouhou cestu do Kansasu.
Zbytek děje prozrazovat nebudu. Myslím si, že filmový fanoušek celkem rychle odhadne, jak se to bude asi celé odvíjet. To nic ale nemění na faktu, že je to milá oddychová záležitost s vůní analogového filmu a časů, které se nikdy nevrátí. Film před nedávnem uvedl v premiéře Netflix a vřele jej doporučuji.
Marek Fojtik